Je nějakej divnej, řekne si mnohý uživatel vodních toků, pokud ode mne neuslyší očekávaný pozdrav. Jsem nějakej divnej, pomyslím si, pokud to slovo ze sebe zase nedostanu. Moc o věcech přemýšlím, tím to bude, mávnu nad tím po chvíli rukou. A příště je to stejné.

Mám totiž utkvělou představu, že člověk je tím, kým je, i na vodě. Všiml jsem si, kolik lidí zásadně mění svoje chování podle činnosti, kterou se právě zabývají. Zatvrzelí hulváti se navlečou do obleků a jdou na bál dělat honoraci. Přátelé zeleného údolí v neděli dozpívají poslední tklivou píseň o přátelství, aby vás při pondělním byznysu stáhli z kůže. Pruhované tričko, čepka s nápisem "CAPTAIN", dokonce ani opravdový zájem o nějakou tu vodní disciplínu z nás nutně jiné lidi neudělá.

Moje "Ahoj" tedy uslyší na vodě jen málokdo a je mi celkem jedno, co se sluší a patří. Chovám se pokud možno všude stejně. Rituály ponechávám šamanům, falešný pocit sounáležitosti členům politických stran a divadelní role dramatickým umělcům.