Předmětné počínání má u nás jistě kratší historii než v některých jiných zemích, po vzniku přehrad Slapy a Orlík se však dočkalo mimořádné obliby. Uzavřený charakter přehradních zdrží, zákaz motorové plavby a nedostupnost vhodné lodní techniky podmínily vznik svébytné kultury plovoucích chat, která má s plavbou společného asi tolik jako maringotka s automobilismem. Předlistopadová nepřízeň strany a vlády, plošná buzerace na jedné straně a bezzubost státu při vymáhání vlastních rozhodnutí na straně druhé učinily z mnoha hausbotářů protřelé anarchisty.

Dlouhodobá a urputná kolonizace vltavských břehů poznamenala značně krajinný ráz. V téměř pravidelných rozestupech plující či na trubkových konstrukcích trčící plavidla jsou vozovou hradbou chránící soukromí, sklípky se zásobami, ohniště a igelitové altány. V lany protkaných mezerách mezi hausbóty pak odhodlaně odráží případné vetřelce místní domobrana. Tady nám nepřistávej pobudo, tady ne. Z nábřežní strany chrání toto sídliště předsunuté věže kadibudek propojené spletitou sítí pěšinek, křivolakých a plných nástrah.

Samotné hausbóty, to je opravdu zajímavá směsice konstrukcí, u některých z nich je označení konstrukce i poněkud nadsazené. Mnozí stavitelé měli záměr postavit skutečný obytný člun. U většiny z nich se však představa hausbótu smrskla na potřebu opatřit svoji chatku nějakým tím plovákem. Jsou i takoví, jenž se ve snaze obsadit kus břehu pustili do stavby obvykle málo zdařilé napodobeniny plavidla.

Další vývoj hausbotaření v Čechách bude závislý na případném plavebním propojení přehradních zdrží s volnou řekou a na schopnosti prosadit kvalitu proti množství.