Na komerci je závislé každé odvětví lidské činnosti. Sport, zábava i umění všeho druhu vyžadují až na výjimky alespoň minimální materiální zázemí. Rekreační plavba je ve své podstatě typickou ukázkou zbytných požitků a marnivé kratochvíle. Neobejde se bez produktů a výdobytků civilizace a přímo i nepřímo tím zatěžuje a ohrožuje životodárné přírodní zdroje. Už jsme si ale zvykli na to, že žádná z našich lásek není dokonalá.

Potřeba a spotřeba zboží a služeb se řídí úspěšností reklamy. Ta mění náš zdravý úsudek na změť chtění a nezvládnutelných nutkání. Rekreační plavba v tomto ohledu není výjimkou. Pod maskou takzvané romantiky se více či méně stáváme obětí obchodních praktik. Stupeň devastace rozumu si může změřit každý sám. Čím méně trapné a podbízivé nám připadají katalogy obchodníků, tím je to s námi horší.

Nelze mít za zlé obchodníkům, že urputně lobují za vlastní zájmy. Ten, kdo nastavuje pravidla fungování společnosti, by ale takovým tlakům neměl podléhat. Problémy je vždy třeba posuzovat ve vztahu k ochraně společnosti jako celku. Pochopím, že s lodí nesmím hlučet a smrdět nad míru danou technickou vyspělostí doby. Čemu nebo komu ale vadí, když si někdo sám pro sebe sežene nebo postaví pěknou loď bez nějaké nálepky nebo papíru. To může vadit jen tomu, kdo by mu loď rád prodal. Neuspěl-li na volném trhu, měl by se zamyslet nad tím, kde udělal chybu a nehledat jí v tom, že někdo projevil svobodnou vůli.