Argumentů pro plavbu vysokou rychlostí zaznělo asi stejné množství jako důvodů, proč rychle neplout. Co vlastně na plavbě v kluzu lidi přitahuje? Pomineme-li pracovní a technické důvody, vedou každou z odnoží létavého vodního lidu k provozování této činnosti vlastní specifické pohnutky. Mezi hlavní poddruhy zmíněného etnika patří hlučně dospívající jezdec návesní v plážové mutaci, celkem sympatický kutil bastlivý, organizovaná či divoká forma sportovce závodivého, z naboba českého se vyvynuvší bohatec znuděný a v neposlední řadě také tragikomický pachtivec takychtivý.

Nepřesahuje-li výrazně hranici prosté pošetilosti, není sice zalíbení v rychlosti duševní chorobou, za určitých okolností se však může stát nebezpečným pro pádila i jeho okolí. Všeobecné pohodě a životnímu prostředí narůstající počet uživatelů rychlých strojů také právě neprospívá. Každý by měl zvážit, co je a co není životní nutností a zda občas není na místě trocha ohledu k druhým. Svoboda jednotlivce, která je pro většinu z nás základním kamenem spokojeného bytí, dostává zásluhou sobeckých individuí někdy poněkud trpkou příchuť.

Předchozí věta ovšem stejnou měrou platí také pro zaryté odpůrce plavby v kluzu a motorové plavby vůbec. Na počínání druhých nelze nahlížet zkrz prsty jen proto, ža já právě dělám něco jiného. Kamenem, jak známo, má hodit jen ten, kdo je bez viny. A takových, kteří vlastním počínáním přímo nebo nepřímo nesnižují kvalitu života ostatních, je u nás v Čechách zatraceně pomálu.