Kolem dokola města Bohorovna stojí vysoká zeď. Není to přímo hradba, ale přelézt se jen tak nedá. Do města se dostanete jen přes Krákorův most, který se nad tou zdí klene. Na vnějším kraji mostu stojí stádo podivných chlápků, kteří za "litr" nabízejí potvrzení o přechodu mostu. Za další tisícovku vám prodají mapu Bohorovna. Navzájem se žárlivě střeží, jestli někdo neprodává pod cenou. Na reklamních cedulích mají různé slogany, dva z nich jsou dokonce rýmované: „S POTVRZENÍM OD NÁS ČEKÁ VÁS TU ODVAZ“ a „S NAŠÍ MAPOU BOHOROVNA PROJDETE VŽDY KOLEM HOVNA.“ Úplně nejvýš pak visí nápis "VÍTÁ VÁS BOHOROVNO - MĚSTO BEZ KOMPROMISŮ". Je fakt, že bez potvrzení vás z města nekompromisně vyhodí. Mapu ale můžete hned zahodit. Bohorovno má jen čtyři ulice, jedno náměstí a na něm radnici. To vám ale tam venku jaksi opomenou sdělit.

Radnice je s pěti patry nejvyšší budovou ve městě a nad její střechu ještě vyčnívá skleněná věž. Ve věži sedí starosta Krákora. Občas se zvedne od stolu s lejstry, projde se kolem oken a láskyplně pohlédne na svoje životní dílo. „Tak, tak. Tak to má být“, pobrukuje si spokojeně, „všichni pěkně po mostě“. Chlápci od cedulí spatří starostu v okně, otočí se čelem k radnici a sborově vykřiknou: „Ať žije starosta Krákora“. Starosta jim blahosklonně pokyne, zatváří se upracovaně a zase si jde sednout k lejstrům.

„Aby se neposrali“, pomyslí si jistý, vysoce postavený poskok, který sedí o patro níž rozvalený v křesle a z úřední povinnosti sleduje cvrkot na mostě. „Já se tady dřu a starej se jen naparuje jak filmová hvězda.“ Po chvíli zvedne řinčící telefon. „Ano pane starosto, taky jsem to viděl. Ten mladej Janatka se opravdu tváří jako debil. Takový na mostě nemá co dělat. Hned se na tu jeho licenci podívám.“